Šest muzikantů se vypraví do Nashvillu. Spí v jedné místnosti na matracích v domě kamarádky a každé ráno provizorní postele odklízí, aby na koberec mohli rozložit bubny a aparáty a začít zkoušet.
Kdyby vám někdo dal tyto informace, určitě byste si mysleli, že mluví o partě mladých nadšenců. Takových, kteří ještě nedávno byli v pubertě a jejich snem, zábavou a životní náplní není právě teď nic jiného než hudba a nejbližší budoucnost, kterou si dokážou představit, je páteční večer. A samozřejmě... Za pár let budou na toto období vzpomínat s lehkým úsměvem.
Klukům z Druhé trávy už není dávno devatenáct let, avšak v těchto dnech zažívají to stejné. Několikrát jsem se přistihl, že přemýšlím nad tím, co je vlastně pohání k tomu, tohle všechno absolvovat. Kolik stejně známých kapel by bylo ochotných tohle prožít?
Za těch pár dnů společného pobytu jsem zjistil, že tihle muzikanti jsou pořád uvnitř ještě mladí a hudbu milují stejně, jako když jim bylo devatenáct. A dělat všechny tyhle věci, je pro ně prostě přirozené.
Z jedenácti písniček, se dnes dodělávaly poslední dvě. Producenta Steve Walshe jedna z nich extrémně nadchla. Její rytmus je na pomezí někde mezi Jamesem Taylorem a Paulem Simonem a Emil do ní hraje krásné kytarové sólo. Vůbec mám skvělý pocit ze složení nových songů. Deska bude díky tomu pestrá. Některé jsou samozřejmě typicky "druhotrávní", jiné zase posouvají kapelu dál do jiných vod. Kdybyste to chtěli připodobnit (což muzikanti neradi dělají), tak tam slyším vlivy toho, co dnes dělá třeba Robert Plant s Alison Krauss pod dohledem producenta T-Bone Burnetta, jinde zase náznaky Bena Harpera a některé skladby se vracejí ke kořenům bluegrassu. Ale to je jen můj pohled. Nevím, zda by se mnou kluci souhlasili.
Na oběd jsme dnes zajeli trochu dál, do vyhlášené mexické restaurace. Steve navrhl, aby už kapela nezkoušela, ale spíš odpočívala před zítřejším prvním dnem ve studiu a užila si krásného slunečného dne. Hned vedle místa, kde jsme zastavili na jídlo, stojí vyhlášený obchod s CD a LP s názvem Phonolux, což nás samozřejmě nenechalo chladnými.
Minimálně dvě hodiny jsme se prohrabávali regály a každý z nás si odtud odnesl tašku cédéček nebo klasických vinylových desek. Když Tomáš Liška procházel CD Bély Flecka, objevil v regálu Lubošovu sólovku. Měli jsme velkou radost a producent Steve si ji hned koupil.
A to nebylo všechno. Za chvíli David Němeček mával nad hlavou dalším cédéčkem Není to nejlepší znamení před zítřejším nahráváním?
Za těch pár dnů společného pobytu jsem zjistil, že tihle muzikanti jsou pořád uvnitř ještě mladí a hudbu milují stejně, jako když jim bylo devatenáct. A dělat všechny tyhle věci, je pro ně prostě přirozené.
Z jedenácti písniček, se dnes dodělávaly poslední dvě. Producenta Steve Walshe jedna z nich extrémně nadchla. Její rytmus je na pomezí někde mezi Jamesem Taylorem a Paulem Simonem a Emil do ní hraje krásné kytarové sólo. Vůbec mám skvělý pocit ze složení nových songů. Deska bude díky tomu pestrá. Některé jsou samozřejmě typicky "druhotrávní", jiné zase posouvají kapelu dál do jiných vod. Kdybyste to chtěli připodobnit (což muzikanti neradi dělají), tak tam slyším vlivy toho, co dnes dělá třeba Robert Plant s Alison Krauss pod dohledem producenta T-Bone Burnetta, jinde zase náznaky Bena Harpera a některé skladby se vracejí ke kořenům bluegrassu. Ale to je jen můj pohled. Nevím, zda by se mnou kluci souhlasili.
Na oběd jsme dnes zajeli trochu dál, do vyhlášené mexické restaurace. Steve navrhl, aby už kapela nezkoušela, ale spíš odpočívala před zítřejším prvním dnem ve studiu a užila si krásného slunečného dne. Hned vedle místa, kde jsme zastavili na jídlo, stojí vyhlášený obchod s CD a LP s názvem Phonolux, což nás samozřejmě nenechalo chladnými.
Minimálně dvě hodiny jsme se prohrabávali regály a každý z nás si odtud odnesl tašku cédéček nebo klasických vinylových desek. Když Tomáš Liška procházel CD Bély Flecka, objevil v regálu Lubošovu sólovku. Měli jsme velkou radost a producent Steve si ji hned koupil.
A to nebylo všechno. Za chvíli David Němeček mával nad hlavou dalším cédéčkem Není to nejlepší znamení před zítřejším nahráváním?
VIDEOBLOG:
Vy máte rádi Mexické jídlo?Bydlela jsem v Mexiku rok,ale po chuti chilli a koriandru se mi rozhodně nestýska:-)Tak zítra je den D ,ať se Vám daří. Zuzka
OdpovědětVymazatwaw to je super, to s temi CD. To je dukaz ze svet je opravdu maly a kvalita se hold pozna take tim, ze se prodava.
OdpovědětVymazatDržím na zítřejší nahrávání palce a moc se těším na nové album :-) Ani mě nepřekvapuje, že tam vaše céda měli, jste skvělí i ve světovém měřítku.
OdpovědětVymazat