Nahrává se!

Už když vcházíte do studia Quad, máte povznášející pocit. Z masivních dřevěných stěn na vás dýchá atmosféra, kterou tady utvářely opravdové legendy americké hudby jako třeba Joan Baez, Neil Young, Elvis Presley, Johnny Cash nebo Emmylou Harris. Je zvláštní pocit, když si uvědomíte, že na pohovce, kde v režii sedíte, se před vámi rozvaloval Hank Williams Jr. nebo Vince Gill, pijete kávu ze stejných hrnků jako Taylor Swift či Tobby Keith a hlavně nahráváte v místnosti kde vzniklo tolik legendárních nahrávek. To se pak neubráníte myšlenkám jako třeba: "Věděl Neil Young, když tady natáčel album Harvest, že se právě tato deska stane milníkem v hudební historii?"

Ke Stevu Walshovi přibyly do týmu dvě další opory. Zvukový inženýr Casey Wood, jehož asistentkou je netradičně žena. Výborná zvukařka Alex Dolphin. Dívat se na práci takových profesionálů je koncert pro oči. Zvuk každého nástroje nastavili za pár minut a výsledek byl neuvěřitelný. Bohatý a přirozený, přesně tak, jak to má být. Když si členové Druhé trávy šli poprvé do režie poslechnout, jak to zní, probleskovali jim na tvářích úsměvy. Robert dokonce rozhodil ruky se slovy: "Ten zvuk je neuvěřitelný!".

Zvukaři: Casey Wood a Alex Dolphin

Pro ty, co zajímají detaily (ostatní mohou tento odstavec přeskočit): Emilova Martinka D18 je snímaná jedním mikrofonem Neumann U67 ze šedesátých let, Máčovo bendžo a mandolína starým mikrofonem AKG 414 s kapslí C12, Robert zpívá na Neumanna U47 FET a Tomáš má u basy Neumanna M49. U  dobra je pak taky Neumann U67 a lap-steel hraje Nožka přes Steveovo kombo Fender Deluxe z roku 1966, snímané Shurem SM57. Na kopáku je D112, na snaru SM57 (nahoře) a AT 451 (zespodu), na přechodech MD 421, na hi-hat AT 451 a nad overheady visí U89. Všechny linky jdou přímo do preampů starého pultu NEVE 8068, odtud pokračují do ProTools a zase zpět do NEVE. Pouze kopák a snare jde přes preamp DBX 160 a basa i zpěv jsou prohnané přes Summit. Takže nic, co by nebylo u nás v Čechách, přesto je zvuk neuvěřitelný. Tlustý dynamický a nástroje samy vystupují z beden.

Nahrávání jde velmi lehce. Kapela většinou písničku nahraje a jde si ji poslechnout. Pak případně ještě se Stevem upraví aranž a natočí zhruba tři verze a jde se dál. Běžný posluchač to možná neví, ale nahrávat dohromady, jak to dělá Druhá tráva, je velká frajeřina. Většina kapel totiž natáčí napřed základy (basu a bicí) a pak na ně vrství další nástroje. Takový výsledek je většinou bezchybný a přesný, ale někdy ztrácí atmosféru a proto spousty nahrávek znějí sterilně. Pokud jsou však muzikanti zruční, dokáží hrát dohromady a společně mírně zvolňovat a přidávat, mohou dostat do písničky jedinečnou atmosféru, takovou, jakou mají ve svých nahrávkách třeba Beatles, Tom Petty nebo právě Neil Young. Ti všichni hráli ve studiu dohromady.

Ve chvíli, kdy to vypadalo, že idylu nic nepřeruší, udeřilo na Nashville krátké tornádo. Posunulo pár aut, shodilo pár stromů a vyhodilo elektriku v budově, takže se muselo více jak hodinu čekat... Uvidíme, co přinese zítřek. Každopádně dnes večer, kdy vy v Čechách spíte, my vyrážíme do klubu Station Inn na koncert The Time Jumpers!