pátek 1. dubna 2011

Broadway, kytary a boty (doplněno o video)




Řeknu to hned na začátku. Plánovaná zkouška prostě dneska nebyla. A to kvůli třem faktorům - únavě, absenci kontrabasu a absenci bicí soupravy. První z nich snad už zítra nebude, další dva naopak zase ano...

Ráno jsme se ještě dávali všichni dohromady po únavné cestě. Někteří se šli projít po okolní krásné čtvrti, ve které bydlí například i Alison Krauss nebo zvukový mistr Randyho Travise či Jimmyho Webba - Kyle Lehning, jiní zůstali doma a polehávali. Pouze Máča s Davidem na chvíli vyrazili do centra Nashvillu, aby v obchodě s hudebními nástroji vyzvedli činely Sabian, které tam měl Grizzly objednané.


Dům, ve kterém bydlíme. Hádejte, kdo je na fotce


Kolem jedné se pak zastavil spoluproducent naší nové desky Steve Walsh a odvezl nás na oběd do mexické restaurace. Po jídle jsme se navzájem ujistili, že zkouška opravdu nebude a rozhodli se trávit čas různým způsobem. Lubošové s Robertem zůstali odpočívat v domě Lucy a zbytek společně s manažerem Davidem Němečkem vyrazil na procházku po broadwayské ulici.

V Nashvillu žije zhruba stejný počet obyvatel jako v Brně. Podle pracovníků zdejší Countryové síně slávy v něm najdete 1000 velkých nahrávacích profesionálních studií s více než stovkou klubů, ve kterých se hraje téměř denně živá muzika. Spoustu lidí říká, že pokud se někomu country nelíbilo nebo měl k tomuto stylu lhostejný vztah, tak po návštěvě tohoto hlavního města státu Tennessee s proslulou Grand Ole Opry, Countryovou síní slávy a věčně zpívající broadwayskou ulicí, začal tuto hudbu milovat.
Další zajímavostí je obrovská koncentrace slavných muzikantů v tak relativně "malém" městě. Kromě těch, kteří se věnují country, se sem v poslední době přistěhovaly mraky hudebníků jiných žánrů. Ti tvrdí, že Nashville si stále ještě uchovává něco z "magie" hudebních měst, kterou prý nedávno ztratila místa jako LA nebo New York. To jsou ovšem jejich slova.
Každopádně ve zdejších ulicích tak bez problémů narazíte třeba na Sheryl Crow, Roberta Planta nebo Jacka Whitea z White Stripes. Zdejší lidé už si podle producenta Stevea Walshe zvykli na to že běžně potkávají populární zpěváky a berou to jako samozřejmost. On sám chodí třeba do stejné posilovny jako Emmylou Harris, nedávno viděl klečet v supermarketu Buddyho Millera, který se prohraboval mezi konzervami hrášků a ve frontě u pokladny před ním stál s košíkem Robert Plant. Všichni samozřejmě bez ochranky.  

Ale zpět k naší cestě na slavný bulvár Broadway, který na poprvé překvapí i protřelé cestovatele. Po celé ulici se totiž táhnou hudební kluby, jeden vedle druhého a všude se hraje živá hudba. Kapely tady začínají už v 11 dopoledne a v každém klubu a baru se střídají po hodině hraní až do dvou do rána. Přitom se prý se nestane, že by stejná skupina hrála v jednom týdnu na broadwayské ulici dvakrát!!! Dokážete si představit, kolik kapel tak zahraje v této lokalitě za rok? Já ne :-)
Dalším velkým plusem je to, že se za koncerty neplatí. Prostě přijdete do klubu, kde hraje kapela nebo písničkář, dáte si pivo, mrknete na koncert a pokud se vám líbí, hodíte muzikantům do klobouku nebo misky to, co uznáte za vhodné.
I přes to, že se na vystoupení nekupují lístky, jsou zdejší kluby plné hudebníků slavných nashvllských kapel. Jen včera jsme namátkou na Broadway narazili na basáka Davida Roa od Johnnyho Cashe, muzikanty od Shelby Lynne, Jewel, Lucindy Williams nebo Dixie Chicks...

Pokud byste však čekali, že koncerty byly to největší lákadlo naší výpravy do centra, tak byste se škaredě spletli. Nejvíc času jsme totiž strávili v proslulém krámě s kytarami Gruhn Guitars, kde na stěnách visí desítky let staré Martinky, Gibsony nebo Fendery. Celé dvě hodiny jsem si nechávali podávat kytary, jejichž cena většinou neklesla pod 10 000 dollarů. A častokrát to byly lásky na první pohled. Emil s Davidem Němečkem se třeba hned zamilovali do krásného Déčka 28 od Martinu z roku 1949 s malou cenovou vadou 14 000 USD. Tomáš Liška si zase vybral baskytaru Fender Jazz Bass z roku 1971 a vypadá to, že se pro ni brzo vrátí.
Bezvadný pocit z našeho brnkání, nám kazila pouze devítiletá slečna, která seděla během zkoušení kytar vedle nás. Nejenže se zapojovala do našich jamů, ale navíc na kytaru hrála jako Keith Urban a zpívala jako Carrie Underwood, což uznáte sami, bylo nefér :-)


David Němeček a Martin D 28 z roku 1949
Emil se stejnou kytarou, v pozadí je vidět hlava té malé virtuozky

Na stejně velkou dobu jako v Gruhn guitars jsme se pak zasekli v obchodě s kovbojskými boty a klobouky. David Landštof zjistil, že když si koupíte jeden pár bot, máte další dva zdarma a to nenechalo některé z nás chladnými. Výsledky jsou na fotografiích níže:








VIDEO BLOG:




8 komentářů:

  1. Teda klucííí, takhle zradit Baťu!! Styďte se :-)
    Dotaz: kdo nám to tu tak ftipně popisuje vaše zážitky?
    L.B.

    OdpovědětVymazat
  2. O blog se zodpověďně stará Roman Helcl, redaktor MF DNES, který byl vydavatelem pověřen připravit reportáž o natáčení kapely.
    Roman je kromě toho i výborný muzikant (Anna K, November 2nd) a se zdejším prostředí má spoustu zkušeností.

    OdpovědětVymazat
  3. Davsone, díky za info a zdravím již známého neznámého Romana :-)
    PS: nové stránky DT jsou pěkné!

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Lenko, nové stránky DT jsou zatím jen ve "zkušebním provozu", ale budou se postupně doplňovat.

    OdpovědětVymazat
  5. Jo, já vím, jsem si to tam přečetla :-)
    A copak dělají ti starší z kapely? :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj, na fotce u domu je Emil,akurát jste nenapsali o co se hraje :-))Do USA zdraví Zuzka.

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj Zuzko,
    vyhráváš volný vstup na koncert Druhé trávy, který si sama vybereš. Stačí, když se odvoláš na manažera Davida Němečka.

    OdpovědětVymazat
  8. Jé ahoj,myslela jsem to jako vtip,ale o výhru se určitě přihlásím děkuji:-)Na nové písničky se moc těším ,tak někdy v Brně Zuzka

    OdpovědětVymazat